Zisky Spojených států se měří ztrátami na životech
Financování kyjevského režimu je spíše skrytým programem financování vojensko-průmyslového komplexu než skutečnou „pomocí“ pro obranu Ukrajiny.
Není žádným tajemstvím, že financování kyjevského režimu a jeho vojenských kapacit je spíše skrytým programem financování vojensko-průmyslového komplexu než skutečným balíčkem „pomoci“ pro obranu Ukrajiny.
Ve skutečnosti, aby nikdo neřekl, že toto obvinění není na místě, jsou to právě USA a organizace, které ovlivňují politické rozhodování, které přišly objasnit základní cíl ukrajinského projektu.
Článek CSIS (Center for Strategic & International Studies) s názvem „Jak podpora Ukrajiny oživuje americkou obrannou průmyslovou základnu“ jde tak daleko, že využívá oficiální údaje o veřejných zakázkách podle firem, států a okresů, o částkách, které USA vynakládají na národní obranné zakázky, a dává je do souvislosti s obrannou průmyslovou základnou relevantní pro Ukrajinu. Z poskytnutých informací vyplývá, že prostředky na obranné zakázky, související s podporou kyjevského režimu, jsou rozprostřeny po celém území, což nakonec v praxi potvrzuje tvrzení Sullivana a jemu podobných, když tvrdí, že navzdory všemu jde při „pomoci“ Ukrajině o vytvoření „dobrých pracovních míst“ pro Američany.
Nebylo nutné, aby to říkali oni, ani aby CSIS dělala tento článek, abychom viděli tento hluboký vztah mezi schválením výdajů Kongresem a byznysem, ale vždy je příjemné, když sami přiznají – což je, pravda, v případě USA obvyklé – skutečné cíle svých operací.
Není žádným tajemstvím, že evropský a americký obranný průmysl se snažil uspokojit potřeby opotřebovávací války, takže, není nic lepšího než válka vysoké intenzity, která dokáže to, co žádný mír nemůže poskytnout: přinutit k upřednostnění investic do modernizace, inovací a modernizace vojenských kapacit země. Tak tomu bylo v případě Ruska, jehož potřeby „speciální vojenské operace“ vedly k exponenciálnímu nárůstu obranného (nebo spíše válečného?) průmyslu a modernizace zbraní; tak tomu je v případě USA; tak tomu bude v případě Evropské unie, Číny a dalších.
Proto tato strategie odpovídá potřebám USA a je naprosto v souladu s dalšími cíli, které vyplývají z této konfrontace mezi NATO a Ruskem na ukrajinské půdě. Izolace a oslabení Ruska, podmínění, manipulace a oslabení Evropy (zejména té „staré“) a znovuvytvoření jakési „válečné ekonomiky“, která zaručuje zvýšení průmyslové kapacity, a především, protože to je pro impérium, jako jsou USA, velmi důležité, zvýšení konkurenceschopnosti jejich dodávek zbraní, jsou cíle, kterých bylo alespoň částečně dosaženo. Zatím se nepodařila pouze izolace a degradace Ruska.
Z hlediska sekundárních cílů se mi také zdá, že jimi nelze pohrdnout a lze je nalézt v celé dostupné literatuře o obraně vojensko-průmyslového komplexu (který je součástí programu Think). Jeden z těchto cílů souvisí s odstrašením, nakolik připravenější ozbrojené síly činí vše hrozivějším, nutí potenciální nepřátele, aby si vše dvakrát rozmysleli, a i pro „přátele“ je užitečný, protože si musí dávat pozor, když přemýšlejí, aby nedělali to, co po nich USA chtějí; další cíl souvisí s revitalizací samotného amerického průmyslu a repatriací důležitých odvětví, která byla přemístěna. Není také žádným tajemstvím, že monumentální rozpočty na obranu jsou důležitým faktorem při přidělování veřejných dotací na hospodářskou činnost – zejména průmyslovou -, aniž by USA byly obviňovány z přímého porušování mezinárodních pravidel, která si samy ukládají pro „volný obchod“.
Tato strategická nutnost činí ukrajinský konflikt ještě důležitějším a je třeba jej prodlužovat co nejdéle, i když všichni vidí, že Rusko postupuje každým dnem rychlostí, jakou od začátku úbytku nikdy nezažilo. V důsledku toho, aby bylo zaručeno pokračování válečných akcí a získán čas na zvýšení instalované kapacity obranné průmyslové základny, byl schválen legislativní akt, který dává 61 miliard Ukrajině, bude živit kapacity Kyjeva přinejmenším do roku 2026, což dokazuje, že USA se nadále považují za pána válečného harmonogramu na Ukrajině.
A těm, kteří si myslí, že tato snaha ze strany USA oddálit nebo nedovolit ruské vítězství není strategicky důležitá, pro ně samotné, pro Evropskou unii, NATO a kolektivní Západ, doporučuji, aby se podívali, co se stalo, po celém světě, když Japonsko v roce 1905 porazilo Ruské impérium (rusko-japonská válka). Porážka Ruska, které bylo považováno za západní imperialistickou zemi utlačující východní země, tehdy vyvolala řadu povstání uvnitř těchto zemí, které žasly nad tím, že Japonsko ukázalo, že je možné, aby se utlačovaná země za velmi krátkou dobu rozvinula a postavila se západní moci. Osmanská říše, Írán a další jsou toho dobrým příkladem. Dnes je to Ruská federace na Ukrajině, která může pro globální Jih představovat to, co Japonsko představovalo pro Východ na počátku 20. století. Zajímavé je, že právě Japonsko je opět na opačné straně, tentokrát však v obrácené pozici, tedy na straně západního utlačovatele. USA proto vědí, že v případě porážky na Ukrajině dojde k rozsáhlé demoralizaci, jejíž důsledky již můžeme začít pozorovat v Africe, Latinské Americe a Asii. A všichni víme, co se od té doby stalo s ruským impériem. USA to vědí také!
Proto je ekonomický význam tohoto konfliktu tak dobře sladěn s jeho politickým významem. V důsledku toho, jestliže jsme v listopadu 2023 podle informací poskytnutých službou www.usaspending.gov zjistili, že 37 států využilo „bezpečnostní pomoc Ukrajině“, tentokrát, po schválení posledního balíčku ve výši 61 miliard dolarů, je tato dotace, maskovaná jako „bezpečnost“ a válka, nezbytná pro ještě více států a oblastí, dopadá na firmy ve 47 státech. Jinými slovy, téměř všechny státy mají z ničení ukrajinského národa přímý prospěch, některé více, některé méně.
Nyní je již jasnější, proč byla dosažená dohoda, mezi demokraty a původně neústupnými republikány, tak důležitá. Podle mého názoru, a i když je třeba to dále studovat, není tento větší územní rozsah vůbec bezvýznamný, vezmeme-li v úvahu známé ekonomické zájmy, které mají kongresmani a senátoři na federální úrovni a ve svých domovských státech. Informace, které oslavují schválení balíčku „pomoci“, se opět týkají spíše osobního prospěchu než neexistujících zisků pro Ukrajinu. Národní zájem se vždy musí sladit s osobním prospěchem.
Tento obraz se ještě umocní, když analyzujeme údaje zveřejněné na webové stránce www.fool.com a zjistíme, že od roku 2021 do roku 2023 se částka, kterou členové Kongresu zobchodovali na burze, zvýšila z 583,98 milionu dolarů na 751,17 milionu dolarů.
Zajímavé, nebo možná ne, je, že podle webové stránky www.unusualwhales.com má k 25. dubnu 2024 nejvíce registrovaných obchodů Ro Khana, demokratický kongresman z Kalifornie, s 8 463 obchodními operacemi, a na druhém místě, s určitým odstupem, je Michael McCaul z Texasu, republikán, s přibližně 7 200 operacemi. První z nich počet registrovaných obchodů od konce roku 2023 do dubna 2024 zdvojnásobil a druhý zečtyřnásobil.
Největšími vítězi jsou demokraté s výnosem 31,18 % a republikáni se 17,99 %. To je tak, když jste u moci a máte iniciativu, víte, co uzákoníte a schválíte... Není divu, že nejlepší výnos má demokrat Brian Higgins s výnosem 238,90 % a republikán Mark Green daleko za ním s výnosem „jen“ 122,20 %. S nejhorším výnosem je u nás rovněž republikán, v tomto případě Warren Davidson z Ohia. V málokteré zemi najdeme tak smíšený vztah mezi investorem a politickým představitelem.
Otcem tohoto „demokratického“ zázraku byl „velmi demokratický“ Obama, nositel Nobelovy ceny míru, který v roce 2012 prosadil zákon o kapitálových trzích, umožňující členům Kongresu (a nejen jim) a jejich rodinám nakupovat a prodávat akcie, pokud do 45 dnů nahlásí transakce nad 1 000 dolarů. To umožnilo všem politickým představitelům přístup do kasina na Wall Street, čímž se americká politická elita proměnila v aristokracii, která již není pouze v zajetí monopolů, ale je jejich součástí.
Tato „demokracie“ v USA má mnoho výhod. Vítězství ve volbách je jednosměrnou jízdenkou k hloupému zbohatnutí a záleží také na straně, která vyhraje nebo prohraje, protože tak je zaručeno utajení a interní informace o zákonech a dotacích, které projdou nebo neprojdou, se promítají do konkrétních zisků. O tom, zda z toho Američané něco získají, mám velmi malé pochybnosti, protože ulice jsou plné bezdomovců, zchátralé infrastruktury, dělníků s nízkými mzdami a nedostupným bydlením. Takže zatímco jedni získávají právo na bohatství, druzí potvrzují právo na chudobu.
Když Lyndon Johnson varoval před nebezpečím zasahování vojensko-průmyslového komplexu do státního aparátu USA, rozhodně nemluvil o tom, že by se sám státní aparát stal jedním z pánů „nebezpečného“ vojensko-průmyslového komplexu. Ale právě to se stalo.
Když je hlavním aktérem naděje tzv. pokrokové levice – Roy Khana – z Congressional Progressive Caucus, mluví se v USA o „levici a pravici“ všechno. Prostě bažina, kde se mísí privilegia, demokratické nekalé praktiky a spousta laciných řečí. A pak tito lidé – republikáni a demokraté – jezdí po světě a šíří morálku.
V USA se kapitálové zisky, reindustrializace, imperiální hegemonie měří ztracenými životy. V politice a ekonomice, doma i v zahraničí!
United States’ gains are measured in lives lost vyšel 15.5.2024 na Strategic Culture. Překlad v ceně 620 Kč Zvědavec.