Analýza 9/11: Od Reagana a sovětsko-afgánské války k G. W. Bushovi a 9/11 - díl 2.

Významné také je, že operace Iran Contra také souvisela se zasíláním tajné podpory islámským brigádám v Afghánistánu. Plán Iran Contra sloužil několika souvisejícím cílům zahraniční politiky:

1) Dádávkám zbraní do Iránu, a tím živení irácko-íránské války,

2) Podpoře nikaragujských Contras,

3) Podpoře islámských brigád v Afghánistánu, posílané přes pákistánskou ISI.

Po dodání protitankových střel TOW Iránu byl výtěžek z tohoto prodeje uložen na řadě bankovních účtů a peníze byly použity na financování nikaragujských Contras. A mudžahedínů:

„Washington Post oznámil, že zisky z prodeje zbraní Iránu byly uloženy na jednom CIA řízeném účtu, na který USA a Saudská Arábie vložily každý 250 milionů dolarů. Tyto peníze byly vypláceny nejen contras ve střední Americe, ale také rebelům bojujícím se sovětskými jednotkami v Afghánistánu.“ (US News & World Report, 15. prosince 1986).

Ačkoliv generálporučík Colin Powell nebyl do vyjednávání o převozu zbraní zapleten přímo, což bylo svěřeno Oliveru Northovi, patřil mezi „nejméně pět mužů v Pentagonu, kteří věděli, že jsou zbraně převáděny na CIA“. (The Record, 29. prosince 1986). V tomto ohledu byl Powell přímo nápomocný při vydání „zelené“ pro nižší důstojníky, což bylo hrubým porušením procedur kongresu. Podle New York Times, Colin Powell rozhodl (na úrovni armády) o umožnění dodávek zbraní Iránu:

„Narychlo jeden z blízkých lidí ministra obrany Weinbergera, generálmajor Colin Powell, obešel psaná pravidla „systému koordinačních orgánů“ a nařídil Vojenské logistické agentuře (zodpovědné za státní dodávky) předat prvních 2,008 střel TOW CIA, která fungovala jako spojka pro dodávky Iránu.“ (New York Times, 16. února 1987).

Ministr obrany Robert Gates byl do aféry Iran Contra zapleten také.

Obchod s drogami ve zlatém půlměsíci

Historie obchodu s drogami ve střední Asii úzce souvisí s tajnými operacemi CIA. Před sovětsko-afghánskou válkou byla produkce opia v Afghánistánu a Pákistánu směrována na malé regionální trhy. Neexistovala žádná místní produkce heroinu. (Alfred McCoy, Drogový spad: Čtyřicetiletá spoluúčast CIA na obchodu s narkotiky, The Progresive, 1. srpna 1997).

Studie Alfreda McCoy potvrzuje, že během dvou let operací CIA v Afghánistánu „se příhraniční území kolem afghánsko-pákistánské hranice stala hlavním světovým výrobcem heroinu“. (ibid). Byly vytvořeny různé islámské polovojenské skupiny a organizace. Zisky z afghánského drogového obchodu, který byl chráněn CIA, byly používány na financování různých povstaleckých skupin:

„Pod ochranou CIA a Pákistánu otevřel pákistánský a afghánský ozbrojený odboj heroinové laboratoře na afghánsko-pákistánské hranici. Podle Washington Post z května 1990 patřil k hlavním výrobcům heroinu Gulbuddin Hekmatyar, afghánský vůdce, který dostával asi polovinu zbraní, které USA tajně posílaly do Pákistánu. Ačkoliv byly stížnosti na Hekmatyarovu brutalitu a pašování drog z řad afghánského odboje, CIA udržovala nekritické spojenectví a podporovala ho bez jakýchkoliv výhrad nebo omezení.“

Jakmile heroin tyto laboratoře na pákistánské severozápadní hranici opustil, sicilská mafie dovezla drogy do USA, kde brzy ovládly 60% amerického trhu s heroinem. Tedy 60% dodávek heroinu do USA pocházelo přímo z operací CIA. Během desetiletí, kdy tyto operace běžely, 80. let, silný kontingent DEA v Islámábádu neprovedl ani jedno zatčení a nezúčastnil se žádného zabavení, a dával syndikátům de facto volnou ruku v exportu heroinu. V kontrastu s tím jediný norský detektiv, sledující heroinový obchod z Oslo do Karachi, dal dohromady vyšetřování, které přivedlo mocného pákistánského bankéře známého jako zástupce prezidenta Zia za mříže. DEA v Islámábádu nedostala nikoho, neudělala nic, zůstávala stranou.

Bývalí operativci CIA připustili, že tato operace vedla k rozšíření pákistánsko-afghánského obchodu s heroinem. V r. 1995 bývalý ředitel CIA této afghánské operace, pan Charles Cogan, připustil, že obětoval drogovou válku boji ve studené válce. „Naším hlavním posláním bylo způsobit sovětům co nejvíce škod. Opravdu jsme neměli zdroje nebo čas věnovat se vyšetřování obchodu s drogami,“ řekl australské televizi. „Nemyslím, že se za to musíme omlouvat. Každá situace má svůj spad. Spad ve formě drog, ano, ale hlavního cíle bylo dosaženo. Sověti opustili Afghánistán.“ (Alfred McCoy, svědectví před zvláštní konferencí zaměřenou na obvinění spojující tajné operace CIA a pašování drog – která byla svolána 13. února 1997 poslancem Johnem Coyersem, děkanem kongresového černého výboru).

Lukrativní obchod s narkotiky v éře po studené válce

Obchod s drogami pokračoval v nezmenšené míře i v letech po studené válce. Afghánistán se stal hlavním dodavatelem heroinu na západní trhy, v podstatě téměř výhradním dodavatelem: více než 90% heroinu prodávaného na celém světě pochází z Afghánistánu. Tento lukrativní kontraband je provázán s pákistánskou politikou a militarizací pákistánského státu. Má také přímý vztah ke struktuře pákistánské ekonomiky a jeho bankovním a finančním institucím, které od samého počátku obchodu s drogami ve zlatém půlměsíci byly zapleteny do rozsáhlého praní špinavých peněz, a jsou chráněny pákistánským vojenským a výzvědným aparátem:

Podle Zprávy o strategii mezinárodní kontroly narkotik amerického ministerstva zahraničí (2006), (uvedeno v Daily Times, 2. března 2006):

„Pákistánská zločinecká síť hraje ústřední roli v přeposílání narkotik a pašovaného zboží z Afghánistánu na mezinárodní trhy. Pákistán je významnou zemí transitu drog. Zisky z pašování narkotik a finance pro teroristické operace jsou často prány pomocí alternativních systémů nazývaných hawala…“

„Tato síť soukromých neregulovaných charit se také opakovaně objevovala jako výrazný zdroj nezákonných financí pro mezinárodní teroristické sítě,“ poukázala zpráva.

Systém hawala a charity jsou jen špičkou ledovce. Podle zprávy ministerstva zahraničí „Státní banka Pákistánu za 20 let zmrazila pouhých 10,5 milionů dolarů patřících 12 subjektům a jednotlivcům spojeným s Osamou bin Ládinem, al-Káidou nebo Tálibánem“. Co však zpráva opomíjí zmínit je, že převážná část zisků a afghánských drog je prána v dobré víře v západních bankovních institucích.

Tálibán potlačuje obchod s drogami

K velkému a neočekávanému zvratu v CIA sponzorovaném obchodu s drogami došlo v r. 2000.

Vláda Tálibánu, která se dostala k moci v r. 1996 za podpory Washingtonu, v letech 2000-2001 zavedla dalekosáhlý program na likvidaci opia, za podpory OSN, který měl podkopat mnohamiliardový kšeft. (Více podrobností viz Michel Chossudovsky, Americká válka proti terorismu, Global Research, 2005).

V r. 2001, před USA vedenou invazí, poklesla výroba opia za likvidačního programu Tálibánu o více než 90%.

Bezprostředně po americké invazi Bushova vláda nařídila, aby nebyla opiová sklizeň zničena, na základě vymyšlené záminky, že by to podkopalo vojenskou vládu Perveze Musharrafa.

„Několik zdrojů v Capitol Hill poznamenalo, že CIA se staví proti zničení afghánských opiových dodávek proto, že by to mohlo destabilizovat pákistánskou vládu generála Perveze Musharrafa. Podle těchto zdrojů pákistánská rozvědka vyhrožovala svržením prezidenta Musharrafa, pokud bude úroda zničena…“

„Pokud se (CIA) v podstatě staví proti zničení afghánského obchodu s opiem, poslouží to jedině utvrzení názoru, že CIA je agenturou bez morálky; řídící se vlastním programem, spíše než naší ústavně zvolenou vládou.“ (NewsMax.com, 28. března 2002).

Od americké invaze vzrostla produkce opia 33 násobně, ze 185 tun v r. 2001 za Tálibánu na 6100 tun v r. 2006. Rozloha pěstování máku se od americké invaze v r. 2001 zvýšila 21krát. (Michel Chossudovsky, Global Research, 6. ledna 2006).

V r. 2007 Afghánistán dodával zhruba 93% globálních dodávek heroinu. Zisky (v maloobchodních cenách) z afghánského obchodu s drogami se odhadují (2006) na více než 190 miliard dolarů ročně, což představuje výrazný podíl na globálním obchodu s narkotiky. (ibid).

Zisky z tohoto lukrativního mnohamiliardového kontrabandu jsou ukládány v západních bankách. Téměř všechny příjmy připadají korporacím a zločineckým syndikátům mimo Afghánistán.

Praní drogových peněz představuje mnohamiliardovou aktivitu, která je nadále chráněna CIA a ISI. I po americké invazi do Afghánistánu v r. 2001.

Při pohledu zpět bylo hlavním cílem invaze do Afghánistánu v r. 2001 obnovení obchodu s drogami.

Militarizace Pákistánu slouží mocným politickým, finančním a zločineckým zájmům stojícím za obchodem s drogami. Americká zahraniční politika má tendenci tyto mocné zájmy podporovat. CIA obchod s narkotiky ve zlatém půlměsíci nadále chrání. I přes jeho závazek zlikvidovat obchod s drogami, produkce opia za režimu afghánského prezidenta Hamida Karzai vystřelila do nebes.

Zavraždění generála Zia ul-Haqa

V srpnu 1988 byl prezident Zia zabit při letecké katastrofě, spolu s americkým velvyslancem v Pákistánu Arnoldem Raphelem a několika vrchními pákistánskými generály. Okolnosti této letecké katastrofy zůstávají zahaleny tajemstvím.

Po Ziově smrti byly uspořádány parlamentní volby a v prosinci 1988 složila premiérskou přísahu Benazir Bhutto. Následně byla odstraněna Ziovým nástupcem, prezidentem Ghulam Ishaq Khanem, na základě údajné korupce. V r. 1993 byla znovu zvolena a opět byla z úřadu odstraněna na příkaz prezidenta Farooq Leghari.

Kontinuita byla udržena naprosto. Za vlád s krátkou životností Nawaz Sharifa a Benazir Bhutto zvolených po Ziovi se ústřední roli vojensko-výzvědných kruhů a vazbám na Washington nikdo nikdy nepostavil.

Jak Benazir Bhutto, tak Nawaz Sharif sloužili zájmům americké zahraniční politiky. Když byli u moci, oba tito demokraticky zvolení vůdci nicméně podporovali kontinuitu vojenské vlády. Jako premiérka v letech 1993 až 1996 Benazir Bhutto „obhajovala smířlivou politiku ve vztahu k islamistům, obzvláště k Tálibánu v Afghánistánu“, kteří byli podporováni pákistánskou ISI. (Viz William F. Engdahl, Global Research, leden 2008).

Nástupce Benazir Bhutto ve funkci premiéra, Mia Muhammad Nawaz Sharif z Muslimské ligy Pákistánu (PML), byl v r. 1999 sesazen USA podpořeným státním pučem vedeným generálem Pervez Musharrafem.

Puč v r. 1999 byl proveden na popud generála Pervez Musharrafa, za podpory náčelníka generálního štábu generálporučíka Mahmouda Ahmada, který byl následně jmenován na klíčový post šéfa vojenské rozvědky (ISI).

Od nástupu Bushovy vlády v r. 2001 si generál Ahmad vytvořil úzké vztahy nejen se svým americkým protějškem, ředitelem CIA Georgem Tenetem, ale také s klíčovými členy americké vlády, včetně ministra zahraničí Colina Powella, náměstka ministra zahraničí Richarda Armitage, nemluvě od Porteru Gossovi, který byl v té době předsedou senátního výboru pro rozvědku. Je ironické, že Mahmoud Ahmad je také, podle zprávy FBI ze září 2001, znám svojí pravděpodobnou roli v podpoře a financování údajných teroristů 9/11, jakož i svými vazbami na al-Káidu a Tálibán. (Viz Michel Chossudovsky, Americká válka proti terorismu, Global Research, Montreal, 2005).

Závěrečné poznámky

Tyto různé „teroristické“ organizace byly vytvořeny jako výsledek podpory CIA. Nejsou produktem náboženství. Projekt založit „pan-islámský kalifát“ je součástí pečlivě připravené operace rozvědky.

Podpora CIA al-Káidě s koncem studené války v žádném případě neskončila. Právě naopak. Dřívější vzorec tajné podpory se nejen rozšířil, ale nabral globální rozměr a je stále více komplexní.

„Globální válka proti terorismu“ je komplexním a spletitým výtvorem rozvědky. Tajná podpora poskytovaná „islámským extremistickým skupinám“ je součástí imperiální agendy. Účelem je oslabit a nakonec zničit sekulární a civilní vládní instituce, přičemž to také přispívá hanobení islámu. Je to nástroj kolonizace, která se snaží podkopat suverénní národní státy a přeměnit země na teritoria.

Nicméně aby byla výzvědná operace úspěšná, různé islámské organizace vytvořené a vycvičené CIA si nesmí být vědomi role, kterou hrají na geopolitické šachovnici ve prospěch Washingtonu.

Během let tyto organizace skutečně získaly ve vztahu ke svým americko-pákistánským sponzorům jistý stupeň autonomie a nezávislosti. Zdání „nezávislosti“ je nicméně klíčové; je integrální součástí tajné výzvědné operace. Podle bývalého agenta CIA Miltona Beardmana si mudžahedínové nebyli role, kterou hráli ve prospěch Washingtonu, vědomi. Slovy bin Ládina (citovaného Beardmanem): „Ani já, ani moji bratři jsme neviděli důkazy o americké pomoci.“ (Weekend Sunday (NPR); Eric Weiner, Ted Clark; 16. srpna 1998).

„Motivováni nacionalismem a náboženským zápalem si islámští bojovníci nebyli vědomi, že bojují se sovětskou armádou z pověření strýčka Sama. Zatímco existovaly kontakty na horních úrovních hierarchie rozvědky, vůdci islámských rebelů na bojišti kontakty s Washingtonem nebo CIA neměli.“ (Michel Chossudovsky, Americká válka proti terorismu, kapitola 2).

Vymyšlení „terorismu“ – včetně tajné podpory teroristům – je třeba, aby to poskytlo legitimitu „válce proti terorismu“.

Různé fundamentalistické a polovojenské skupiny zapojené do USA sponzorovaných „teroristických“ aktivit jsou „aktiva rozvědky“. Po 9/11 bylo jejich funkcí coby "aktiv rozvědky“ hrát svoji roli věrohodných „nepřátel Ameriky“.

Za Bushovy vlády CIA nadále podporovala (prostřednictvím pákistánské ISI) několik v Pákistánu sídlících islámských skupin. O ISI se ví, že podporuje Jamaat a-Islami, která je také přítomná v jihovýchodní Asii, Laskar-e-Tayyaba, Jehad a-Kashmiri, Hizbul-Mujahidin a Jaish-e-Mohammed.

Islámské skupiny vytvořené CIA mají také získávat podporu v muslimských zemích. Za tím stojícím cílem je vytvořit rozdělení v národních společnostech na celém Středním východě a ve střední Asii, přičemž to také vyvolá sektářský boj v islámu, což má nakonec posloužit zbrzdění vývoje širokého sekulárního odporu, který by se mohl postavit americkým ambicím.

Tato funkce vnějšího nepřítele je také základní součástí válečné propagandy, potřebnou pro zpracování západního veřejného mínění. Bez nepřítele nelze válku vést. Americká zahraniční politika musí nepřítele vyrobit, aby ospravedlnila různé vojenské intervence na Středním východě a ve střední Asii. Nepřítel je potřeba pro ospravedlnění militaristické agendy, která spočívá na nahánění al-Káidy. Vyrobení a ostouzení nepřítele je potřeba pro ospravedlnění vojenského zásahu.

Existence vnějšího nepřítele udržuje iluzi, že „válka proti terorismu“ je skutečná. Ospravedlňuje a prezentuje vojenské zásahy jako humanitární operace založené na právu sebeobrany. Podporuje iluzi „střetu civilizací“. Hlavním konečným cílem je zakrýt skutečné ekonomické a strategické cíle stojící za válkou na širším Středním východě a ve střední Asii.

Historicky hrál Pákistán ústřední roli ve „válce proti terorismu“. Pákistán představuje z hlediska Washingtonu geopolitický uzel. Sousedí a Afghánistánem a Iránem. Hrál klíčovou roli při provádění amerických a spojeneckých vojenských operací v Afghánistánu, a hraje ji také v kontextu válečných plánů Pentagonu ve vztahu k Iránu.